Emil Cimbura

Emil Cimbura se narodil 18. července 1922 v Praze. V letech 1939 – 1946 studoval monumentální a dekorativní malbu na Umělecko – průmyslové – od roku 1945 Vysoké – škole v Praze, postupně u profesorů Jaroslava Bendy, Antonína Strnadela, Antonína Pospíšila a Aloise Fišárka. U posledního byl dva roky asistentem. V průběhu praxe a po studiu realizace v oboru monumentální malby, tapiserie, tištěného textilu, skla, keramiky, mozaiky, restaurování, scénografie, designu, výstavnictví, volné a užité grafiky a dalších drobnějších činnostech. Zúčastnil se řady skupinových i celostátních a zahraničních výstav a uspořádal několik samostatných. Pravidelně vystavuje se spolkem výtvarných umělců (S.V.U.) Mánes, jehož je dlouholetým a řádným členem. K významnějším realizacím patří tkaná tapiserie „Husité“ pro Jiráskovo muzeum v Praze (1952), mozaika pro vodní dílo Orlík (1956), tvarové řešení generátorů a jeřábů pro vodní dílo Orlík a Kamýk (1957-8), komplexní grafický doprovod mezinárodního kongresu architektů UIA v Praze (1966-7), výtvarného řešení prostor a náměstí sídliště Praha – Pankrác (1968-70), opona a tkaná tapiserie pro kulturní dům AZNP v Mladé Boleslavi (1968), nástěnné malby a tkaná tapiserie pro Českou státní pojišťovnu v Praze (1974), pro tutéž nástěnná malba v Kutné Hoře (1976), výtvarný doprovod hudebního festivalu Mladé pódium v Karlových Varech (1979-88), monumentální keramický reliéf v interiéru pošty v Praze – Jižním městě (1982). Poslední léta se věnuje převážně malbě.