Helena Slavíková

Akademická malířka a grafička
Narodila se 24. 4. 1924 v Praze. Její otec byl advokát a miloval malování, maminka také malovala, pořádala divadelní představení a průvody maškar pro děti.
Po přestěhování na Smíchov začala Helena kreslit s otcem na kurzech portrétisty Šilhavého.
Po maturitě začala studovat státní grafickou školu, jelikož zuřila válka a vysoké školy byly zavřené. V ateliéru Zdeňka Balaše vznikla parta přátel, do které patřili také J. John, J. Mrázek, J. Chadima, A. Šimotová a další.
Poté nastoupila na Akademii výtvarných umění v Praze. Zde studovala u K. Minaře a slovenského malíře prof. Jana Želibského. Vdala se za akademického sochaře Miloše Hrušku, který byl jejím spolužákem na AVU. Helena Slavíková má dvě dcery věnující se také umění. Svou inspiraci hledá v domě nacházejícím se v Orlických horách.
Věnuje se také pedagogické činnosti. Založila výtvarný spolek Hruška, který funguje více jak 30 let. Se svými žáky mluví nejen o malování, ale také o lidových tradicích, přírodě, atd. H. Slavíková je členkou Jednoty umělců výtvarných, Svazu výtvarných umělců a členkou ženské výtvarné skupiny Femina. Její malířská a pedagogická činnost jsou vyjádřeny jednou větou: …Aby uviděli krásu…
Od roku 1950 vystavuje v zahraničí i doma. V roce 1989 získala zvláštní cenu poroty na III. Trienále pro akvarel v Lučenci. Roku 2005 získala cenu VIII. Ročníku Trienále akvarelu v Lučenec.
Hlavním tématem umělecké tvorby H. Slavíkové je krajina a typickým způsobem vyjadřování je akvarel. Nejde jí však o zobrazení viděné skutečnosti, ale o emotivní zobrazení.
Její perokresby a hlubotiskové grafiky vznikají za zvuků vážné hudby. Tato díla vznikají organicky, bez přesnějšího kompozičního rozvrhu.