Rok 1837 nebyl pro Chlumec šťastný. Tehdy vyhořela severní strana náměstí od radnice k řece. Až do té doby město charakterizovala malebná směsice starších prvků (bedněné štíty, dřevěná podloubí) s rysy barokně-klasicistními, které se projevovaly vedle dekoru fasád zvláště v uplatňování mansardových střech. Tak vypadala i přízemní zástavba jižní strany náměstí, stejně jako přízemní i patrové domy západně od radnice. Severní strana náměstí od radnice k řece soustřeďovala nejhonosnější městské domy. Do požáru roku 1837 měly domy podloubí na dřevěných sloupech, většinou byly snad patrové. Nerovná uliční čára těchto domů byla po požáru vyrovnána na úkor zaniklých podloubí novými zděnými patrovými empírovými domy s hřebenem střechy rovnoběžným s ulicí.

V roce 1841 byl celý Chlumec zaměřen v rámci vytváření map stabilního katastru, takže podobu města v té době známe velmi dobře. Mapa zachycuje vyhořelé domy v procesu přestavby. Především však velmi dobře ukazuje, v čem spočívala proměna města v tomto období. Staré barokní a renesanční domy byly orientovány do náměstí užší stranou, tedy štítem. Nové klasicistní domy již byly stavěny “na šířku”, tedy rovnoběžně se stavební čarou. Do náměstí se tedy obracely svou střechou a okapem (proto se nazývají domy okapové orientace). Z mapy je zřejmé, že náhrada starých (štítových) domů novými (okapovými) byla na severní straně náměstí v roce 1841 již téměř dokončena. Zůstávalo jen několik málo starších domů.

Od poloviny 19. století do 1. světové války se domy na severní straně náměstí dále proměňovaly. Klasicistní fasády byly nahrazeny novorenesančními a secesními. Mansardové střechy přetrvavších starých domů nahradily střechy valbové. V 70. a 80. letech 20. století pak byly zdobné fasády prakticky všech domů otlučeny a stará okna nahrazena typovými. Architektonická tvář náměstí byla téměř zničena.

Dodnes přetrvaly na severní straně náměstí pouhé čtyři domy štítové orientace, které pamatují 18. století či ještě starší dobu: platí to zejména o obou domech při vyústění Jungmannovy ulice (čp. 61 a 62/I), sousedním přízemním domě čp. 63/I a konečně o domě čp. 90/I na nábřeží. Všechny – s výjimkou domu čp. 61/I – však postihly popsané modernizace fasád. Dům čp. 61/I je jediným, kterému se modernizace vyhnuly. Přišel sice o mansardovou střechu a dekor fasád, ale jinak stále existuje ve své historické podobě včetně okenních otvorů. Totéž platí o jeho konstrukcích (včetně kleneb a sklepů) a dispozici. V chlumeckém prostředí jedinečná je i zadní část domu s dřevěnými pavlačemi. To vše by jistě potvrdil řádný stavebně historický průzkum domu, pokud by byl proveden. Pro Chlumec je tedy tento dům nenahraditelný – protože je jediný. Žádný jiný dům dnes již nedokládá podobu chlumeckého náměstí v 18. století. Na tom nic nemění skutečnost, že je architektonicky velmi prostý a nenápadný a většina lidí kolem něj projde bez povšimnutí.

Dům čp. 61/I sice není kulturní památkou, nicméně jeho historická hodnota je doslova nevyčíslitená. Bylo by opravdu smutné, kdyby měl být zbořen a nahrazen novostavbou. Tím spíše novostavbou s velmi kulturní náplní (knihovna a informační centrum).

Chlumec není Telč. Přesto je to historicky a urbanisticky velmi cenné město. Zachovalo si totiž urbanistickou strukturu pocházející prakticky ještě ze středověku. Vyhnuly se mu razantní přestavby, které ve 2. polovině 20. století postihly mnoho jiných měst. Dnes se již málo ví, že i Chlumci hrozil podobný osud. Nejprve v souvislosti se záměrem na novou výstavbu jižní strany náměstí v 70. letech. Ještě mnohem hůře by dopadla panelová přestavba, která měla být zahájena v roce 1990. Kdyby sametová revoluce přišla jen o několik měsíců později, mělo by to pro Chlumec nedozírné následky. Nicméně právě v nejnovější době se Chlumec dostává na osudové rozhraní. Před několika lety byl zbořen historický mlýn, v loňském roce panský dvůr. Tím město přišlo o dva klíčové svědky své historie a jeho urbanistická struktura byla těžce postižena. Nemluvě o dalších ztrátách, jako byly historické objekty v areálu nádraží, přestavba domků na jižní straně zámeckého parku, zničení krajinného zázemí zámeckého parku na západní straně a podobně. Likvidace posledního dochovaného měšťanského domu by byla smutným vyvrcholením tohoto díla zkázy.

Obrázky:

Chlumecké náměstí na mapě stabilního katastru z roku 1841. Ústřední archiv zeměměřictví a katastru, Praha.

Aktuální podoba chlumeckého náměstí s vyznačením domů se zachovanou štítovou orientací. Dům čp. 61/I je vlevo, následují domy čp. 62/I a 63/I a konečně u řeky čp. 90/I.

Karel Kuča