Jana Palacha a Jana Zajíce známe všichni. Třetím hořícím byl Evžen Plocek. Všichni výše uvedení muži se upálili v roce 1969 na protest proti okupaci Československa a normalizaci.

Dnes připomínaný Evžen Plocek pocházel z dělnické katolické rodiny, v mládí byl členem křesťanské tělocvičné jednoty Orel. Od roku 1943 se začal učit nástrojařem u firmy Lineol-Werke. Po svém vyučení nalezl profesní uplatnění jako nástrojař v tehdy nově založeném národním podniku Motorpal (původně firma Lineol-Werke) v Jihlavě, ve kterém zůstal zaměstnán až do své tragické smrti.

Na Velký pátek roku 1969 (tehdy 4. dubna) navštívil Evžen Plocek cestou ze zaměstnáni své rodiče. Poté odešel na jihlavské náměstí. V centru města se Evžen Plocek nejprve zastavil v kavárně Alfa. Vypil zde dva velké rumy a pak někomu telefonoval (Veřejná bezpečnost při vyšetřování jeho činu nezjistila, komu). Z kavárny odešel do drogerie, kde si koupil dvě lahve nitrocelulózového ředidla. V průjezdu se hořlavinou polil a vyšel na náměstí. Zde se okolo 18. hodiny polil ředidlem. Cestou k budově okresního výboru KSČ odhodil dva složené papíry s texty: „Pravda je revoluční – napsal Antonio Gramsci“ a „Jsem pro lidskou tvář – nesnáším necit – Evžen“. Před sídlem strany škrtl sirkou. Ředidlo se vznítilo. Protože na náměstí stály houpačky a kolotoče (v ten den byla v Jihlavě pouť), lidé se nejdříve domnívali, že jde o nějakou pouťovou atrakci. Až po chvíli přispěchali na pomoc a Evžen byl odvezen do jihlavské nemocnice, zde 9. dubna 1969 zemřel.