Dne 17. srpna 2016 jsme na našem webu publikovali článek s názvem „Podporujeme snahu zachránit dům čp. 61/I v Chlumci nad Cidlinou„. Vlna reakcí a komentářů byla neobvyklá a přiznáváme, že nás překvapila. Náš web konzultant, mi onehdá říkal při tvorbě strnek OsKs jedno pravidlo „nečti komentáře lidí!“. Ano udělal jsem tu chybu a četl jsem je! 🙂 Jeden komentář za všechny překvapil: „Prosím o napsání pár řádků historického významu této budovy.“ Aby byl historický význam, musí být historie, kterou si nyní můžete přečíst 🙂 exkluzivně 🙂 na našem webu. 

Josef Hartman uvádí, že kolem roku 1688 koupil od sirotků Jana Trubače spáleniště tohoto domu Jakub Levinský. Náležela k němu zahrádka a mimo to ještě louka a dvě vinice. Po obnově jej v roce 1720 odkoupil za 400 kop grošů Jan Peldryán. Tento pekař je pravděpodobně otcem v letopisech Chlumce nad Cidlinou uváděného Josefa a faktem, že historie domu je pevně spojena s rodem Peldryánových. Na konci 18. století se zde připomíná mistr pekař Josef Peldryán, následně pak krátce pekař Václav Peterka, po kterém přebírá pekárnu v tomto domě zeť Josefa Peldryána Antonín Kerner. V roce 1833 zde pracuje pekařský mistr a později hospodský Josef Nožíř s manželkou Annou, který přebral živnost po předcházejícím pekaři. Josef Nožíř má s Annou dvě děti, přičemž jejich dcera Františka se provdává za Vincence Procházku z cechu pekařů a v roce 1854 po smrti otce dům přebírá. Vzhledem k rozsáhlosti domu se zde od 40. let 19. století objevují i další drobní živnostníci. Jmenovitě krupaři Jan Zima a Janem Těšínským. Rovněž zde má svojí dílnu tkalec František Gottwald. Později v šedesátých letech zde pracuje mistr švec Jan Skalický a krejčí Karel Suříček. Následně dům obývá rodina sedláře Müllera a z příbuzenstva Josefa Nožíře Martin Hejduk barvíř. V prvním patře v této době bydlel pensionovaný c. k. leitnant z chlumecké posádky Jan Čulík, manžel Terezie Peldryánové. Tak jako jiné domy ve městě i čp. 61/1 mělo od třicátých let 19. století městské právo „šenkovní“, které provozuje již Josef Nožíř, následně je „šenk“ pronajat hostinskému Antonínovi Jitrničkovi z Pardubic. Po tomto relativně krátkém pronájmu začíná hostinec provozovat Čeněk Procházka syn Františky a Vincence Procházkových. Následujících padesát let je zde pak v Chlumci známá „Hospoda u Procházků“. Čeněk Procházka měl šest dětí, nejmladší dcera, která v tomto domě též žila, se provdala do Prahy a dům prodává Josefu Kahlousovi, který provozuje již zaběhlou hospodu, po smrti tohoto hostinského kupuje dům v roce 1917 Marie Lišková. Po první světové válce dům prochází rozsáhlou rekonstrukcí, a snad proto z dalších let, z období první republiky a druhé světové války, nemáme mnoho relevantních informací. Václav Liška zde však provozoval svojí živnost až do znárodnění. Potom byla do tohoto domu umístěna mlékárna a po roce 1989 butik s módou pojmenovaný Sandra. Následně v komerčním prostoru do náměstí řadu let sídlila galanterie.

Časová osa stavebního vývoje:

1688

• spáleniště domu kupuje Jakub Levinský

1720

• za 400 kop grošů dům kupuje Jan Peldryán

Konec 18. stol.

• přízemní stavba s úzkým průčelím do náměstí po třech schodech přístupný „kvelb“

1819

• přístavba patra s dvěma okny do náměstí
• oprava dřevěných oken v přízemí směrem do náměstí
• probourání postranního vchodu do obchodní části domu

1841

• dnešní čp. 61/1 na skice stabilním katastru označeno už jako čp. 61 sestávající se ze tří propojených domů nespalné „veřejné“ konstrukce

1875

• dnešní čp. 61 na otisku stabilního katastru označeno jako čp. 175

po 1918 – do 2. sv. války

• snížení podlahy v přední části
• rozšíření oken do náměstí na prostorné dřevěné výklady
• vznik nového komerčního prostoru v zadní části domu
• nový byt ve dvoře

1948 – 1989

• nové kovové výkladce ve všech komerčních prostorech
• nový plášť z cementové tvrdé omítky

2008

• nová čelní fasáda s růžovobílým nátěrem
• revize střešního pláště a klempířských prvků